Tradiční vodění Jidáše ve Vinarech 

Na Zelený čtvrtek v poledne se poprvé schází skupinka vinarských hrkáčů - chlapců školou povinných, aby obešli celou vesnici a přitom hrkali hrkačkami (řehtačkami). Hrkání je prokládáno zpěvem písně o zrádném Jidášovi:

„Ó Jidáši nevěrný, cos to učinil?

Žes svého mistra Židům prozradil.

Budeš ty se trápiti, ve věčném pekle hořeti,

s Luciperem ďáblem tam přebývati.

My školáci chodíme a v poledne hrkáme.

Poslední verš je upravován podle toho, kdy je zpíván, např. večer v 18 hodin: „a v klekání hrkáme“. V 6 a v 15 hodin se nezpívá vůbec, pouze hrká.

Hrkání symbolicky nahrazuje zvonění zvonů, které „odletěly do Říma“.

Skupinka chlapců takto obchází vesnici ve čtvrtek ve 12 a v 18 hodin, v pátek v 6, 12, 15 a 18 hodin a v sobotu v 6 hodin.

Nejstarší chlapec (Jidáš) je na Bílou sobotu dopoledne ustrojen do „obleku“ ze slaměných rulíků a v ruce drží dlouhý prut z šípkového keře. Přes hlavu má velkou špičatou čepici z rákosových prutů. Celý je ozdoben barevnými fáborky. Rulíky se vyrábí každý rok nové, čepice se dědí z Jidáše na Jidáše, po upálení Jidáše si ji domů odnese „velký pán“, který bude Jidášem napřesrok.

Kromě Jidáše a již zmíněného „velkého pána“, což je druhý nejstarší chlapec, chodí v průvodu „malý pán“ (třetí nejstarší), který má na starosti pokladničku, a „vajíčkáři“ (čtvrtý a pátý nejstarší), kteří nosí košíky s vykoledovanými syrovými vejci a sladkostmi. Ostatním chlapcům se říká „hrkáči“.

Průvod obchází celou vesnici, zastavuje se u jednotlivých domů, kde je obdarován vajíčky, sladkostmi a penězi. Opět zpívají píseň s obměněným posledním veršem:

„My školáci chodíme a Jidáše vodíme a o dárky prosíme.“

Poté co obejdou celé Vinary, je průvod zakončen na hřišti, kde Jidáše svlečou a jeho „oblek“ spálí. Hrkají přitom hrkačkami a hrkání prokládají opět zpěvem s obměnou:

„My školáci hrkáme a Jidáše pálíme.“

Vodění Jidáše bylo r. 2012 zapsáno na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.
 

Fotogalerie vodění Jidáše ve Vinarech